Základní informace o rodu Lichnovských
Lichnovští patřili mezi nejvýznamnější aristokratický rod ve Slezsku. Přestože na začátku 15. století se jednalo o nepříliš významný staroselský rod, zvládl se v průběhu let vypracovat a stal se velice vlivným.[1]
Kolébkou rodu jsou Voštice, vzdálené 10 km východně od města Rybnik v Horním Slezsku (v dnešním Polsku). Rod se rozdělil časem na dvě větve[2]. Na samém počátku větve Lichnovských stojí panoš Hanuš (Jan) Voštický.
Jan Voštický uzavřel sňatek s Žofií z Drahotuš, vdovou po Mikuláši Ganzarovi z Lichnova. Žofiin zesnulý manžel patřil do významného rodu na Krnovsku, nesoucího ve znaku, jak už příjmení rodu napovídá, dvě husy (tj. Gans).[3]
Mikuláš po své smrti napsal věno Lichnovských na svou manželku Žofii z Drahotuš. Žofie poté majetek převedla na svého druhého manžela, Jana z Voštic, po uzavření sňatku psaného jako Hanuš Lichnovský z Voštic.[4]
Během reformace Lichnovští konvertovali k protestantismu[5]. Někteří členové rodu se taktéž zúčastnili i českého stavovského povstání proti Habsburské vládě probíhající mezi lety 1618-1620[6]. Povstání vyvrcholilo 8. listopadu 1620 bitvou na Bílé hoře porážkou českých stavů.
K velkému rozkvětu rodu došlo především v 18. století, kdy byl František Bernard Lichnovský nejdříve 18. srpna 1702 povýšen do stavu panského a v roce 1727 do stavu hraběcího.[7]
Rodu byl po druhé světové válce veškerý jeho majetek zabaven, opustil území dnešní České republiky a nejmladší členové nadále žijí v Brazílii.
[1] Lichnovští. In: Stezkou rodu Rothschildů [online]. Šilheřovice: obec Šilheřovice, 2014 [cit. 2021-03-09]. Dostupné z: https://rothschild.silherovice.eu/lich/index.html
[2] Státní okresní archiv Opava, fond Sonnek Ladislav, Mgr., kart.16
[3] Státní okresní archiv Opava, fond Sonnek Ladislav, Mgr., kart.16
[4] Státní okresní archiv Opava, fond Sonnek Ladislav, Mgr., kart.16
[5] Lichnovští z Voštic: Historie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,2001- [cit.2021-03-12]. Dostupné z:https://cs.wikipedia.org/wiki/Lichnov%C5%A1t%C3%AD_z_Vo%C5%A1tic
[6] Lichnovští z Voštic: Historie. In: Wikipedia:
the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation, 2001- [cit. 2021-03-12]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lichnov%C5%A1t%C3%AD_z_Vo%C5%A1tic
[7] Lichnovští z Voštic: Historie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2021-03-12]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lichnov%C5%A1t%C3%AD_z_Vo%C5%A1tic
Erb
Erb Lichnovských se časem měnil s přibývajícími hodnostmi rodu až do současné podoby. Na samém začátku erb působil podstatně prostěji: dvě snítky vinné révy na červeném poli modré barvy, každá o jednom hroznu[1]. Následně po povýšení do českého hraběcího stavu (1727) a udělení pruského knížecího titulu (1773) získali právo užívat hodnostní korunky a v erbu přibyli dva štítonoši v podobě stříbrných lvů[2]. V 18. století se jim podařilo vyženit říšský titul hrabat z Werdenberga, která nesla ve znaku stříbrnou korouhev. Ta se proto posléze příležitostně objevovala v erbu Lichnovských, když se na svisle polceném štítu nacházely heraldicky vpravo hrozny vína z původního erbu a heraldicky vlevo korouhev Werdenbergů.[3]
Na erbu se taktéž vyjímalo latinské heslo rodu: Non nobis, Domine, non nobis (Ne nám, Pane, ne nám).
[1] Státní okresní archiv Opava, fond Sonnek Ladislav, Mgr., kart.4
[2] Státní okresní archiv Opava, fond Sonnek Ladislav, Mgr., kart.4
[3] Státní okresní archiv Opava, fond Sonnek Ladislav, Mgr., kart.4
Autor: Zeichnung von Professor Ad. M. Hildebrandt - Alfred Freiherr von Krane, Wappen- und Handbuch des in Schlesien (einschliesslich der Oberlausitz) landgesessenen Adels, Goerlitz 1901 - 1904, gemäß Fürstenstandsdiplom 1846., Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14627158